Tak přátelé dne jsme vyráželi brzo ráno, natěšení do kraje Vysočina. Cesta byla trochu bláznivá až do Čáslavi, spousta ale opravdu spousta náklaďáků a natěšených lidí co spěchali do práce. 

Ovšem od Čáslavi to je jak v Mrazíkovi. Znáte to pořekadlo, to je jiná vesnice. Úplná změna na silnici. Cestou do Čáslavi překrásnými lesy, jo tam musí být hub, když rostou, jsme prakticky nepotkali jediné auto. Jeden autobus, nějaká pravidelná linka a jeden pekař. Prostě jiný kraj, jiný mrav.

A to doslova. Na Husově náměstí jsme se od časného rána po celý den setkávali s velmi příjemnými lidmi. Začalo to snídaní v pekárně Adélka, kde jsem měl výborný makový koláč a pokračovalo to povídáním o problémech s pletí nebo jen zvědavostí. Spousta těch žen chtělo poradit jak znovu mít pružnou a zářivou pleť. Klasika, chtějí se líbit. Takže jsou vlastně ženy všude stejné. 

Jednání na rovinu sklidilo ovoce a už teď se těším až mnohé uvidím za měsíc, kdy se do Ledče vrátíme znovu.

No a kam zítra?

Vstávání 3,30 a pak plnou parou, ne zase jen autem, do dvě a půl hodiny vzdáleného Chebu. A stejně jako v Ledči i tam si to užijeme.

Přeji krásný den, Rudolf.

P.S. Jo a aby jste byli v obraze, Daniela četla moje první články a řekla, že bude psát taky tady, ale z pohledu ženy. Vůbec nechápu, jak to myslela.